31. 7. 2011
V Ollantaytambu (někdy také zkráceně pouze Ollanta) si nejprve zajdeme na oběd a pak rovnou na prohlídku místních inckých ruin, které jsou, jak jinak, než na kopcích. Laďku opět trápí nachlazení, proto si prohlédneme pouze ruiny, kam nám platí naše vstupenka z Cuzka a ruiny na druhém kopci, které jsou zdarma, si prohlédneme pouze z dálky.
Zde už jsou záběry z areálu, ve kterém se zdržíme zhruba 2 hodiny.
V podvečer si zajdeme na večeři do místní tržnice, kde jsou ceny za ovoce stejné jako v Evropě. 🙁 Naštěstí aspoň večeře je tu levná a dobrá.
Po večeři už jen čekáme na půl sedmou, kdy se máme hlásit na nádraží u vlaku směr Machu Picchu. Do vesničky Machu Picchu totiž nesmí žádná auta a jediný způsob, jak se tam dostat, je vlakem nebo pěšky. Na nádraží nejsme sami, je tu už pořádná fronta gringů. Po krátkém čekání nás pouští do vlaku, na který máme místenky.
Trocha statistiky – během dvouhodinové jízdy ujedeme 33km a sklesáme 600 metrů. Za těchto 33 kilometrů zaplatíme v přepočtu téměř 650Kč… Místní jezdí v jiném vagónu za desetinové jízdné, kam si běloši jízdenku koupit nemůžou… Podle všeho se jedná o nejdražší vlak na americkém kontinentě…
Bohužel teď v noci není venku nic vidět, takže si jízdu krátíme čtením průvodců a přípravou na zítřejší návštěvu Machu Picchu. Náš vagón se během jízdy značně natřásá ze strany na stranu, takže jízda moc příjemná není. Abychom na vlaku neviděli jen samá negativa, roznese naše průvodčí cestujícím menší svačinku – každému kafe, dva bonbóny a 5 slaných tyčinek. 🙂