3. 5. 2011
Město Valparaiso je přímořské přístavní město na západ od Santiaga dvě hodiny jízdy autobusem.
Naším knižním průvodcem jsme několikrát důrazně varováni, ať si hlídáme naše osobní věci a rozhodně ať nevycházíme po setmění ven.
Po příjezdu se vydáváme směrem k zamluveném hostelu, kde nás 10 minut nechají čekat, než nám otevřou 🙁
Majitel hostelu umí jen o trochu lépe anglicky než my španělsky, takže naše komunikace po většinu času probíhá s pomocí pantomimy. V rezervaci hostelu jsme měli slíbenou snídani, nicméně majitel hostelu se nejdříve tvářil, že je to chyba a že on žádné snídaně neposkytuje. Nakonec nám slibuje, že snídani připraví 🙂 Když mu řekneme, že bychom si snídani dali nejraději v 8:00, vyděsí se, a přemlouvá nás, ať si ji dáme raději večer, že on takhle brzy ráno vstát nedokáže. 😉
My si musíme zvyknout na to, že se tady žije úplně jiným životním rytmem. Ráno se vstává pozdě, takže snídaně v devět je pro největší ranní ptáčata. 🙂 Oběd si tu dávají mezi jednou a třetí hodinou a na večeři se chodí až tak kolem sedmé večer a i mnohem později. V době mezi 13 a 16, tedy v době odpolední siesty, je dost obchodů zavřených. Naopak večer to tu žije a po večerním jídle se chodí do kina (klidně na 10. hodinu večer) a pak kolem půlnoci se dá zajít na nějaký koncert do některého z klubů či barů, kde se teprve začíná žít. 😉
My se ale po večerech a v noci raději zdržujeme na hostelu, kde je bohužel docela zima. Jedním z neduhů levnějších ubytování je to, že zde obvykle není topení. V noci venku teplota klesá k deseti stupňům, ale díky netěsnícím oknům a dveřím je v interiéru teplota dost podobná. Naštěstí my jsme vybaveni pro každou příležitost, takže si do postelí bereme naše spacáky. 🙂
4. 5. 2011
Dnes ráno po snídani vyrážíme na procházku městem. Toto město je údajně nejkrásnějším městem v Chile a možná je to i díky tomu, že jeho ulice nejsou tak pravidelné, jak je zde v Jižní Americe zvykem nebo díky tomu, že se městečko rozprostírá od moře dál do přilehlých kopců ve vnitrozemí. Dostaneme se na hlavní náměstí, kde máme možnost shodou okolností vidět nějakou delegaci námořníků v překrásných uniformách. Nicméně ty si raději nefotíme. V Chile platí zákaz focení všeho, co je nějak spojené s armádou a porušením tohoto zákazu bychom mohli přijít v lepším případě o fotky, v horším i o foťák…
Poté se vyšplháme až k jednomu z nejstarších domů ve městě, kde je nyní muzeum a jehož interiér se právě předělává. Proto se zde téměř nezdržíme a pokračujeme dále, přičemž využíváme místní speciality – ve městě je spousta výtahů, kterými místní překonávají značné převýšení.
Toto muzeum je kvůli rekonstrukci zavřené,
takže pokračujeme dále křivolakými, barevnými uličkami.
Jako poslední atrakci si pro dnešek necháváme další z domů slavného básníka Nerudy, jehož exteriér se nám líbí ještě více, než v jeho domě v Santiagu.
5. 5. 2011
Dnes brzy ráno vstáváme a vyrážíme na dlouhou cestu autobusem do města La Serena.