9.10.2010
Druhý den vstáváme už v 5 ráno abychom nafotili Taj Mahal za ranního rozbřesku. V půl sedmé kupujeme (dost drahé) lístky a stavíme se do fronty, muži i ženy zvlášť. Odmítáme nabídky na VIP vstup s možností předběhnout celou frontu…U vstupu je každý důkladně prošacován.
Kontrolou neprošli naši 2 plyšáci krteček a lefík a solární lampička – s tímto nebezpečným nákladem musí Michal do cca 300 metrů vzdálené úschovny, kde je za příslušný poplatek ohlídají. Dle průvodce měla být tato služba zdarma. Průvodce nás mystifikoval i v případě mobilních telefonů, které měly být v areálu také zakázané, jak se ale ukázalo, mobil stejně jako foťák povolen je. Místní také dost často místo foťáku fotí mobilem, asi proto to nyní není problém.
Taj Mahal je prý největší dílo postavené z lásky, postavil ho Shah Jahan pro svoji druhou ženu, která zemřela, když mu rodila jejich 14. dítě. Moc se nám líbil, vypadá opravdu pěkně, hlavně z venku. Uvnitř zase až tak moc zajímavý není, možná nám to ale tak jen připadá, přeci jen si písmo na stěnách neumíme přečíst. Po prohlídce Taj Mahalu pěšky přecházíme k pevnosti „Agra Fort“, kde strávil v zajetí konec svého života bývalý panovník Sah Jahan. Do zajetí ho uvrhl jeho syn, který tak převzal trůn, údajně také proto, že jeho otec chtěl kromě Taj Mahalu postavit naproti přes řeku ještě jeho kopii, tentokrát v černé barvě…
2km dlouhou cestu k pevnosti se nám nabízelo spoustu rikš, v provedení cyklo i moto, my ale preferujeme procházku, což místní nějak neumí pochopit. Zajímavou možností přepravy byl velbloud zapřažený do kočárů, ale na velbloudech se chceme projet později.
Pevnost je hodně rozsáhlá, už není tak přecpaná a vstupné je poloviční. Pevnost nejprve plnila jen vojenský účel, ale později v rámci pevnosti postavil Shah Jahan i paláce, audienční haly, mešity, parky a nakonec tu ve vězení strávil posledních 8 let svého života s výhledem na jím postavený Taj Mahal.
Laďka je pro Indy mediální hvězda, každý se s ní chce vyfotit, jako by byla hvězdou z Bolywoodu. Sice jen málo z Indů sebere odvahu a vyfotí se přímo s ní, ale i tak si ji mnoho místních fotí potajmu i když dost okatě. Máme chuť za to vybírat bakšiš 🙂
Pro zasloužený oběd po více než 6-ti hodinové prohlídce dvou hlavních atrakcí města jsme vyrazili na místní bazar. Ten obklopuje mešitu přímo v centru města. Zatím si ale jídlo přímo z ulice koupit netroufáme a tak se vracíme zpět na hotel.
Rikša nás za domluvených 20r odveze do úplně jiné restaurace, ta naše je prý druhým dnem zavřená. Tušíme trik, že nás sem dovezl jenom proto, že v restauraci za nás dostane dýško a proto trváme na původním místě. Řidič nejdřív navyšuje cenu na dvojnásobek (tak to mu neprojde) a pak nás doveze do docházkové vzdálenosti k našemu cíli. Restaurace je samozřejmě otevřená. Večer jíme na střeše našeho hotelu s výhledem na Taj Mahal, ten ale není osvětlený, proto po západu slunce mizíme.