17. 7. 2011
Dnešek strávíme z velké části v autobuse, protože se přesunujeme z Puna do druhého největšího města v Peru – do Arequipy. Za normálních okolností bychom tuto vzdálenost jeli nočním autobusem, ale tyto noční spoje jsou údajně terčem cílených přepadení s účelem okrást „bohaté“ turisty. Naštěstí je po celou dobu cesty na co se dívat, krajina je pěkná, na rozdíl od našeho autobusu, který vypadá hodně sešle, i když je to dvoupatrový, jinak komfortní autobus. Po této cestě se už vlastně ani nedivíme, protože vidíme, jak naši peruánští spolucestující na vedlejších sedadlech dokázali během cesty vyprodukovat takové množství odpadků, špíny, skvrn od oleje na vaření (který si s sebou vezou), že uklízečky budou mít o práci skutečně postaráno. Kdyby se tu dala otevřít okénka, milí cestující by část odpadků vyhodili z okna, takto jde většina odpadu na podlahu…
Po příjezdu do Arequipy si bereme taxíka za cenu zde obvyklou (až třetí taxikář nás za tuto cenu byl ochotný svézt, ostatní jaksi předpokládají, že jsme jako běloši povinni jim platit nějakou přirážku) a odjíždíme do ulice Puente Grau nedaleko centra, kde je jeden hostel vedle druhého.
Ve třetím z nich se ubytujeme ve velmi čistém, útulném hostelu, kde mají v restauraci tu největší televizi, jakou jsme kdy viděli. Na úhlopříčku bude mít skoro 2 metry. 🙂
Televize jdou zřejmě právě teď na dračku, protože aktuálně probíhá fotbalové mistrovství „Copa America“, kterého se účastní všechny latinskoamerické země. A Peru si nevede špatně, nakonec skončí na třetím místě.
Ve zbytku dne si jen zajdeme na náměstí, najdeme si restauraci, kde ochutnáme zase pro nás neznámé jídlo, ze kterého se vyklube obrovský talíř polévky, ve které je celé stehno kuřete, takže když to sníme, máme co dělat, abychom se vrátili na hostel. 🙂
18.-19. 7. 2011
Během dneška a zítřka si procházíme město. Celé centrum města je postavené z bílého sopečného kamene a působí tak netradičně a zajímavě.
Zajdeme si na vyhlídku Yanahuara, ze které je vidět na všechny tři sopky (Chachani, Misty a Pichu Pichu), které jsou považovány za strážce města.
Na vyhlídce se shodou okolností zrovna fotí nějací novomanželé. Jejich svatební oblečení je v podstatě stejné, jaké se nosí u nás.
Nemůžeme se samozřejmě vyhnout hlavnímu čtvercovému náměstí, které je ze tří stran lemováno podloubím s restauracemi a kavárnami
a čtvrté straně dominuje katedrála.
Ve městě je také zajímavý konvent obehnaný vysokými zdmi, v podstatě město ve městě, ve kterém dříve žily jeptišky z bohatých rodin, přičemž si svůj životní standard zachovaly i za zdmi kláštera. Takto si zde žily na vysoké noze až do té doby, dokud se to o 300 let později nedozvěděla jiná dominikánská jeptiška, na jejíž příkaz byl celý klášter okamžitě uzavřen. Otevřen byl až před nějakými 40-ti lety ale už jen jako turistická atrakce.
Město je plné uliček s pěknými kavárnami, kde se ceny podobají spíš těm evropským, než těm jihoamerickým.
Na hlavní náměstí se několikrát vracíme, mimo jiné také proto, že si tu neodpustíme koupit dobrou zmrzlinu, kterou si pak vychutnáváme v parku u fontánky.
Katedrála na náměstí má po stranách originální oblouky, které mají spíše estetický, než funkční efekt.
V tomto podloubí se nachází výborná restaurace, kam sice máme doporučení od jednoho našeho známého, ale rozhodneme se si naše peníze ušetřit a zajdeme si na levnější večeři…
Během odpoledne si ještě zajdeme koupit lístky na zítřejší výlet do Cabanaconde, zajdeme si nakoupit zásoby do velkého supermarketu, kde jsou paradoxně ceny za zboží stejné nebo vyšší, než kdekoliv jinde ve městě, a pak se jednou z těchto uliček vracíme na hostel.
20. 7. 2011
Ráno se sbalíme, nasnídáme a taxíkem přejedeme na nádraží, kde se akorát připravuje k odjezdu náš autobus. Jako už sběhlí cestovatelé po Jižní Americe si v nádražní hale kupujeme k naší jízdence také poplatek za použití nádraží a pak se už usadíme v autobusu, ve kterém strávíme následujících 5 hodin.
Pokračování v Colca kaňonu.