2. 6. 2011
Do naší cílové stanice přijíždíme s 15-ti minutovým zpožděním a hned z rušného nádraží vyrážíme k našemu rezervovanému hostelu. Máme na sobě už bundy a cítíme, že opravdu mrzne. Náš hostel má dost špatné hodnocení, zejména kvůli tomu, že některé pozdě přijíždějící hosty nikdo nechtěl pustit dovnitř. My naštěstí zvoníme jen dvakrát a už nás recepční ubytuje. Jdeme hned spát, oba nás bolí hlava z výškové nemoci. Město Uyuni je položeno dost vysoko (3675m.n.m.). Laďku tato nemoc trápí mnohem silněji, takže se moc nevyspí.
3. 6. 2011
Ráno Laďku stále bolí hlava, proto se rozhodneme zůstat v Uyuni ještě dvě další noci, než vyrazíme na výlet na solná jezera.
První věc, kterou dnes musíme zajistit, je přestěhovat se do lepšího ubytování. Podaří se nám najít ubytování v jednoduchém hotelu za méně peněz včetně televize a koupelny na pokoji. Následně si zajdeme do restaurace na snídani, která je sice docela dobrá, ale na místní poměry je dost drahá. Bohužel si ale v okolí není kde vybrat, vše je zaměřeno na turisty a tomu odpovídají i ceny.
Pak začneme obcházet místní cestovky, kterých je tu opravdu mraky, a hledáme nejvýhodnější nabídku na třídenní přejezd přes hory do Chile, při kterém je možné vidět opravdu krásnou a různorodou krajinu. Nabídky se podobají jedna druhé jako vejce vejci jen s nepatrnými cenovými rozdíly.
Na ulici si všímáme místních tradičně oblečených žen. Nosí kloboučky, mají spletené dva dlouhé copy a bohaté skládané sukně. Takto oblečené chodí většinou starší ženy, ale na nás to působí docela roztomile.
Po obědě si zajdeme do malého archeologického muzea, kde opět mají mumie. Už je to skoro nuda. 🙂 Ale místní mumie již nejsou tak dobře zachovalé, kůži a vlasy na sobě mají jen částečně a pohled na ně oko zrovna nepotěší. Také tu mají lebky elitních inckých příslušníků, které se poznají podle toho, že jsou schválně uměle zdeformované – vytažené do špičky a do výšky.
Po návštěvě muzea se chvíli vyhříváme na sluníčku. I když teď je na sluníčku docela teplo, v noci tu teplota klesá pod nulu. A protože prakticky žádný z hotelů/hostelů v naší cenové kategorii nemá ve svém vybavení topení, o to víc si musíme teplo nashromáždit na večer a noc.
Kvečeru si projdeme trh probíhající přímo na jedné z hlavních ulic, která je dnes pro auta uzavřena. Na trhu si nakoupíme exotické ovoce (jablka) a něco k večeři. Na hotelu si zalezeme do spacáku a pod deky a z postele zabíjíme večer koukáním na televizi.
4. 6. 2011
Dnes už je nám dobře, příznaky výškové nemoci jsou pryč. Přesto tu ještě jednu noc zůstáváme, protože během výletu se dostaneme ještě jednou tak vysoko…
Hned ráno si rezervujeme vybraný 3denní výlet jeepem po krásné krajině Bolívie. Jeep se třetí den vrací zpět do Uyuni, my se ale necháme vysadit na hranicích s Chile. V ceně výletu máme zajištěné ubytování i jídlo, takže si na pár dní odpočineme…
Náš dnešní hlavní program je pěší výlet za město, kde zhruba po dvou kilometrech v poušti odpočívají použité lokomotivy a vagony, dokud je poušť nepohltí. Lokomotivy jsou tu pouze parní a je tu skvělá příležitost si je detailně prozkoumat. Bohužel z většiny z nich zůstala pouze základní kostra, ale i tak je toto místo skvělá atrakce pro turisty, které sem pravidelně dováží cestovní kanceláře.
Poté, co si vše pořádně prohlédneme, vrátíme se zpět do města Uyuni. Bohužel cestou musíme projít přes smetiště, jinak se okolí železniční trati vedoucí do města říct nedá. Všude je spousta odpadků, igelitových sáčků a tašek a jiného smetí, vůbec nechápeme, proč to místním nevadí…
Po obědě se vydáváme na místo včerejšího trhu, který je dnes značně menší, po ulicích už jezdí auta a stánky zbyly pouze na chodníku a v budově tržnice.
K večeru si zajdeme na internet, který se ukáže jako zatím nejdražší. Za půl hodiny, za kterou zaplatíme sice pouze 5 Kč, se nám načte jen 5 stránek, tak pomalé připojení zde mají… O připojení našeho netbooku tu nemůže být ani řeč…
Večer se opět před zimou schováváme v hotelovém pokoji do postele, přičemž zapínáme všechny světla a televizi v naději, že se nám tu teplota alespoň o pár stupňů zvýší.