10. 5. 2011
Cesta do San Juanu nám trvá luxusním busem jen něco více než dvě hodiny. Autobus má luxusní sedačky (v každé řadě jen 3), funkční WiFi zdarma (alespoň po dobu, kdy se pohybujeme v zalidněných částech Argentiny s dostatečným pokrytím telefonním signálem 🙂 a hostesáka, který rozdává bombóny a Colu. Film nám pouští ve španělštině, ale zápletka je tak jednoduchá, že tomu stejně rozumíme.
Po příjezdu do města zajdeme do turistických informací, kde se bohužel anglicky nedomluvíme. I tak ale aspoň dostaneme mapu města a zjistíme, že oceňované muzeum s kosterními pozůstatky dinosaurů bylo zrušeno. Náš další potenciální cíl je přírodní park Ischigualasto. Podle fotek je to tam moc krásné, bohužel ale do tohoto (300 km vzdáleného) parku nevede žádná autobusová linka a musí se využít dražších služeb turistických kanceláří. Cena nás nakonec odrazuje, takže se rozhodneme zůstat v San Juanu pouze dnešní odpoledne a přes noc odjet dál do Cordoby.
Město je jako mrtvé, zcela pohroužené do odpolední siesty, všechny obchody a většina restaurací je zavřená, na ulicích není vidět skoro ani živáčka. Asi proto nás to tu ničím zvlášť nezaujme, možná jedině tím, jaký velký problém nám dělá si zde najít přijatelné místo na náš dnešní oběd. Nakonec se najíme krátce před patnáctou hodinou v jedné z místních pizzerií, kde byla pizza překvapivě výborná.
Odpoledne si pak vychutnáváme v kavárně na hlavním náměstí, kde si plánujeme náš další pobyt v Cordobě.
V podvečer si kupujeme lístek na noční autobus a zbytek dne strávíme v nádražní hale. Autobus je opět pohodlný, a i když máme pěkný výhled na televizi, tentokrát na film nekoukáme a raději usneme. Film popisuje příběh zasypaných čilských horníků, ale ve španělštině bychom z toho nic neměli.