3. 4. 2011
Dopoledne se přemístíme pár kilometrů zpět k přehradám Waitaki a Aviemore, u kterých si plánujeme naši další trasu. Přehrady si Novozélanďané postavili v minulém století v době hospodářské recese, aby zvýšili zaměstnanost. Nyní mají na řece Waitaki postaveno 6 přehrad s vodními elektrárnami.
Po 11. hodině se vydáváme směrem k pobřeží a naší první zastávkou mají být vápencové skály s maorskými malbami. Ty jsou bohužel nepřístupné, protože se tu zřítil velký kus skály přímo na cestičku, po které se prochází. Proto raději pokračujeme dále ke Sloním skalám.
V nich se zachovaly zkameněliny pravěkých zvířat, třeba zubatého delfína vybaveného chrupem podobným, jako má dnešní žralok.
Po prohlídce skal a krátké přestávce na oběd uvařený v karavanu přijíždíme do Oamaru, města na pobřeží, které je zajímavé minimálně ze dvou důvodů. Prvním důvodem je zachovalá viktoriánská architektura budov v centru města.
Druhým důvodem pro návštěvu je to, že Oamaru je nejsevernějším místem Nového Zélandu, kde se ve volné přírodě vyskytují tučňáci. Ty je možné vidět jak v návštěvnickém centru za příslušně vysoké vstupné, nebo přímo ve volné přírodě u pláže „Bushy“, kde se každý večer vracejí z moře tučňáci běloocí (překlad z angličtiny, jejich české jméno může být jiné) do svých hnízd, která mají v křovinách na pobřeží.
Zde tyto vzácné tučňáky (nežijí nikde jinde než na Zélandu) skutečně vidíme. Docela vysoko nad mořem je tu postavená vyhlídka pro zvědavce jako jsme my, protože jakmile tučňák (na rozdíl od lachtanů) uvidí člověka, tak se z moře raději vůbec nevynoří… Tučňáci se z moře vracejí jednotlivě. Vždy se na hladině nejprve objeví plavající tučňák, který jako správný surfař vyhlíží tu pravou vlnu, po které se sveze až na břeh. Někteří to zkušeně zvládají na první pokus, jiní to s různými kotrmelci dokáží později, ale taky.
Pak uvidíme dva tučňáky poměrně blízko, jen asi 20 metrů od nás vykouknou zvědavě ze křoví.
Až za šera opouštíme vyhlídku a náš vytipovaný kemp vcelku zázračně nacházíme podle ne úplně jasného popisu za vesnicí Herbert.
4. 4. 2011
Celou noc nám prší a bohužel ani ráno se nám počasí moc nelepší. Jakmile se vypravíme, vydáme se na cestu směrem k záhadným kamenům.