3.1.2011
Večer přijíždíme do města, kde nakonec zůstaneme sedm nocí. Zabralo nám dost času najít zamluvený hotel, ale nakonec jsme ho našli. Ubytování je příjemné, pokoj je sice malý, ale čistý a nově vybavený (stejně jako celý hotel). Jsme ubytovaní dvě ulice od pláže, kam se ještě dnes zajdeme podívat. Ve tmě slyšíme hučet velké vlny rozbíjející se o pobřeží…
4.1.2011
Bohužel počasí dle předpovědi nemá být příznivé a to se i vyplní. Tento den, stejně jako ty následující, dost času jen tak relaxujeme na hotelu, potulujeme se po okolí a každý den si zpestříme nějakou další atrakcí. Dnes jsme se prošli do centra města a zašli do jejich nového obchodního domu. Ten má několik pater, v těch horních prodávají oblečení za lidové ceny, trička začínají na 50 Kč, košile na 100 Kč. V přízemí je supermarket s potravinami, kde se zásobíme na další dny spoustou ovoce, vietnamským vínem, které nám opravdu chutná, a dalšími dobrotami.
Vietnam byl kolonizovaný Francouzi a to je dnes poznat hlavně podle názvů některých ulic, dobrého vína a křupavých baget, které Vietnamce naučili vyrábět. Navíc tu mají opravdu výborné kafe, které má výraznou kafo-čokoládovou chuť.
5.1.2011
Dnešní den vyrážíme na 4 km vzdálené chamské věže. Vezmeme to kolem pláže, která je vzhledem k počasí téměř prázdná.
Před pláží stojí na širokém prostranství nová budova, která připomíná maják
Cestou si fotíme křiklavě modré rybářské lodě.
Vstupné na chamské věže je sice 4násobně vyšší, než nám sliboval průvodce, ale i tak těch 16 Kč není moc 🙂
K věžím vede schodiště lemované zbylými deseti sloupy
Věže byly postaveny mezi 7. a 12. stol., jsou cihlové, různě vysoké, nejvyšší má 20 metrů. Uvnitř je vždy čtvercový prostor s oltářem. Na oltáři nebo v jeho blízkosti se často objevuje – ehm, jak to říct? – mužský pohlavní orgán, který bývá doplněný i ženským. Věže se stále používají k náboženským (budhistickým) účelům, musíme být proto slušně oblečení a před vstupem se musíme vyzout.
Detail nad vchodem do jedné z věží – Shiva v ženské podobě s jednou nohou na býkovi Nandinovi a se svými hudebnicemi.
Pohled na město Nha Trang a jeho dva dlouhé mosty překlenující ústí řeky do moře.
6.1.2011
I když je dnes menší oblačnost než včera, stále to není na opalování se na pláži. Proto se dnes projdeme po městě směrem k obřímu Budhovi. Ten je vidět už z dáli – jeho socha je na kopci nad městem. Pod kopcem je tato Long Son pagoda.
Dle průvodce si máme u pagody dát pozor na falešné „spolupracovníky“ mnichů, kteří prodávají předražené pohlednice a zisk z tohoto prodeje si nechávají. Docela jsme se zasmáli, když nás přesně s tímto úmyslem oslovil Vietnamec, hned jak jsme vkročili do areálu pagody. K jeho dobru nutno dodat, že byl první ve Vietnamu, který věděl, že v ČR žije hodně jeho krajanů 😉
V interiéru chrámu jsou po obou stranách velké sloupy a nejsou to svíce 🙂
Nad chrámem v zahradě pěkně odpočívá tento ležící Budha
Jeho sedící kolega má naopak přehled o všem, co se pod ním ve městě šustne.
V soše Budhy je opět (podobně jako v sedícím Budhovi v Japonsku) svatyně.
Počasí se nám opět trochu zhoršilo, a tak jsme raději vyrazili k dalšímu cíli – do ateliéru slavného vietnamského fotografa Long Tranh. Tento fotograf se se svými výhradně černobílými fotografiemi, které zachycují běžný život Vietnamců, proslavil i v cizině, kde nasbíral řadu ocenění. Prohlížíme si výstavu fotek, které působí jednoduše a přitom krásně a zjišťujeme, že ve fotografování se máme ještě co učit 🙂
Fotograf je osobně přítomný a dáváme se s ním na chvilku do řeči. Ještě teď si pamatuje, jak při vyvolávání používal český fotografický papír Foma. 🙂 Prý si od něho včera naši krajané nějakou z jeho fotek koupili. Jsme překvapení, my jsme zatím ve městě na žádné Čechy nenarazili.
7.1.2011
Dnes je opět počasí nic moc a proto si zajedeme do bahenních lázní. Ty jsou vyhlášené tím, že na jednom místě máme možnost vyzkoušet bahenní koupel a hned vedle pro změnu horkou minerální lázeň. Za vstup 100 Kč máme koupání v bahínku, je to příjemný zážitek. Bahínko pěkně špiní a krásně nadnáší, poté se chvíli vyhříváme na sluníčku. Po důkladné sprše v minerální vodě se jdeme namasírovat mezi tryskající proudy vody, pak se uvelebíme do horké lázně a nakonec jdeme do bazénu s horkou vodou, kde můžeme zůstat celý den. V lázních také poprvé slyšíme ve Vietnamu češtinu 🙂
8.1.2011
Ani dnes není počasí nijak okouzlující a tak se vydáváme podél pláže směrem k oceánografickému muzeu.
Cestou k akváriu si fotíme sochu slavného středověkého válečníka Tran Hung Dao.
Nic moc si od návštěvy muzea neslibujeme, přeci jen zážitky z mořského akvária v Osace se těžko dají překonat. Na druhou stranu za vstupné 15 Kč je vidět v obyčejných nádržích a akváriích docela dost mořských živočichů živě
a pokud by to nestačilo, pak je zde celý pavilon s v lihu odpočívajícími exempláři všeho druhu. Tato část výstavy nás moc nezaujala, mnohem více času jsme strávili u mořských želv, žraloků a jednoho chudáka lachtana, který na nás ze svého malého výběhu moc smutně koukal…
Hned vedle muzea je také přístav, kde jsou vidět lodě obří, menší i ty nejmenší 🙂
Nakonec docházíme až k začátku lanovky, která vede přes záliv na protější ostrov. Na ostrově je turistický resort se zábavním parkem, aquaparkem, fastfoody a podobnými legracemi za poměrně vysoké vstupné. Shodujeme se v tom, že tuto legraci si necháme ujít 🙂
Protože podle předpovědi má být zítra nejlepší počasí za poslední dobu, kupujeme si na zítřek výlet lodí se šnorchlováním.
9.1.2011
Ráno odjíždíme autobusem do přístavu společně s asi 12 dalšími turisty. Na lodi nás má být maximálně 20, takže zatím to sedí. V přístavu je ale rušno jak na trhu. Všude spousta lodí a ještě víc lidí lačných po šnorchlování. Naštěstí v naší lodi je skutečně pouze 20 pasažérů a většina lodí jede jinam než my. Po cca 45 minutách plavby loď kotví u jednoho z ostrovů, kde naskáčeme do vody a hledáme podmořský život. Korály tu skutečně jsou, ale viditelnost není ideální. Je to dáno také tím, že sluníčko se nám stále schovává za mraky. Ryby tu jsou a oceňujeme, že je sem nikdo nemusí svolávat na nějakou potravu, jak jsme již dříve zažili na podobně organizovaném šnorchlování v Mexiku.
Po nějaké době přijíždí další lodě s dalšími lidmi, jedna z lodí má na palubě minimálně 6 Čechů 🙂 Na naší lodi jsme směsice národů z celého světa. Kromě dvojice místních Vietnamců (která jako jediná nešnorchluje a prožívá těžkou mořskou nemoc) jsou tu Číňané, Holanďani, Kanaďané, Němci a další…
Poté, co se všichni z moře vrátí do lodi, nás kapitán informuje, že kvůli silnému větru už dnes na druhé místo šnorchlování nepojedeme, a že budeme šnorchlovat opět na stejném místě, jako ráno. Vítr fouká, to je fakt, ale vsadili bychom se, že i kdyby nefoukalo, tak by existovala jiná výmluva, jak si ušetřit naftu… Na druhou stranu oběd na lodi byl luxusní a opravdu nám chutnal.
Po odpoledním šnorchlování se vracíme zpět a cestou míjíme rybí farmu – vesnici na vodě, kde pod každým domem chovají hejno ryb a humrů.
Pro větší ryby se ale musí na moře, na lodi níže je pěkně vidět, jak si v noci rybáři na ryby posvítí a světlem je nalákají do svých sítí. Zároveň je legrační vidět, jak si každá loď za sebou táhne svou skořápku – typické vietnamské jednoduché plavidlo 🙂
10.1.2011
Na dnešní odpoledne máme koupené jízdenky do města Qui Nhon, dopoledne strávíme naposled u pláže, ale koupat se už nejdeme. Vlastně kromě šnorchlování jsme se tady v moři nekoupali.
Po obědě a chvíli čekání pro nás přijíždí dodávka. Jsme překvapení, dosud jsme jezdili jen autobusy. Jeden byl dokonce v pro nás zatím neznámé podobě sleeper (spáč), kde byla jen lehátka ve třech řadách vedle sebe a dvou patrech nad sebou. Dodávka nás odváží na nádraží, kde ale přestupujeme do jiné dodávky, ve které nakonec strávíme místo slibovaných 3 hodin celkem 5 hodin jízdy.