14.12.2010
Náš druhý den v Kyotu věnujeme nejprve prohlídce hradu. Naneštěstí jen zvenčí, protože zrovna dnes, tak jako každé úterý, je hrad zavřený.
Proto se přesouváme vlakem k prohlídce zen-budhistického chrámu Tenryu-ji a krásné zahrady, která ho obklopuje. Máme štěstí, počasí nám dnes přeje. Chrám je ze 14. století a už osmkrát vyhořel, takže současná podoba je až z 19. století. Nicméně stávající podoba zahrady odpovídá původnímu návrhu ze 14. století.
Za zahradou je netradiční bambusový háj, kde je minimálně o 2 stupně chladněji, než jinde.
Chrámů je zde spousta, proto si fotíme i další, u kterých ani nevíme, jak se jmenují…
Nicméně náš další cíl je chrám Ryoanji se zenbudhistickou zahradou. Ta je specifická tím, že je vytvořena ve stylu suché krajiny, je celá z bílého písku a 15 velkých kamenů, které jsou speciálně rozmístěny tak, aby ze žádného místa v zahradě a kolem ní nebylo možné vidět všechny kameny najednou. Všechny kameny najednou můžete vidět jen své klidné mysli…
15.12.2010
Poslední den v Kyotu se opět projdeme po pár chrámech a zahradách.
K prvnímu z nich vede „cesta filozofů“, což je pěkná cestička kolem potoka ve východní části Kyota. Bohužel ráno nám ještě počasí nepřeje. Cestou kolem méně významného chrámu nás oslovuje starší Japonka a ptá se nás, odkud jsme. Když jí oznamujeme, že z ČR, nejdřív oceňuje vzdálenost, kterou to máme domů a pak hledá ve svém zápisníku jméno jednoho Čecha, kterého dříve v Japonsku poznala a má na něj i adresu. Je to designer Pavel Zelenka z Prahy, kterého náhodou neznáme 🙂
Konečně se dostaneme k prvnímu chrámu Ginkakuji se zahradou, kde mají krásně upravené plochy z drobných kamínků.
Chrám z 15. století je na kopci, ze kterého je trochu vidět na část města.
Další z chrámů je Chrám tisíce torií. Zde máme štěstí, protože právě před pár minutami dělníci odklidili lešení, takže si můžeme chrám nafotit čerstvě natřený.
Tato druhá budova na nový lak ještě čeká.
Torií je zde opravdu nepočítaně v různých podobách
Zde jsou torie menší a jsou těsně za sebou.
Opět výhled na město, tentokrát se už stmívá.
Večer už za tmy přejíždíme vlakem do Himeji.