Kathmandu 8.-17. 11. 2010
8. 11. 2010
Nakonec dojíždíme do Kathmandu, kde vystupujeme z autobusu a taxíkem se necháváme odvézt na doporučovaný hotel. Taxikář se opět moc nevyzná, ale není se čemu divit, ulice jsou zde označeny dost chaoticky.
Doporučený hotel je beznadějně obsazený, nicméně hned vedle je jiný, levnější, přesto pěkný, takže ho bereme.
9. 11. 2010
Dnešek si vyhrazujeme na prohlídku města. Využíváme k tomu doporučené trasy dle průvodce a cestou tak míjíme spoustu zajímavých chrámů a stup.
Na hlavním náměstí, kde začínala hlavní obchodní trasa karavan do Tibetu, je také několik chrámů a možnosti se u nich pomodlit využívá mnoho věřících.
Ačkoliv jsou některé chrámy bohatě vyzdobeny, většina Nepálců musí vyžít se dvěma dolary na den. Nepál patří mezi třetí nejchudší zemi v Asii.
Na obědě potkáváme krajany – Brňáky, kteří už stačili navštívit Pokharu, kde jsou údajně nyní všichni nemocní nějakou záhadnou virózou. Bohužel nemusíme jezdit do Pokhary a přesto onemocníme, takže následující dny zůstáváme neplánovaně na hotelu a snažíme se s pomocí léků z naší cestovní lékárničky co nejdříve uzdravit.
10.-13. 11. 2010
Relax na hotelu.
14. 11. 2010
Protože se už cítíme lépe, vyrážíme do historického centra – náměstí Durbar. Zde je na jednom místě tolik památek, že se místní rozhodli vstup na toto náměstí pro cizince zpoplatnit. Na náměstí je spousta zajímavých tradičních chrámů
a naopak trochu netradičně působí „evropská stavba“ – palác postavený na začátku 20. století poté, co se nepálský král vrátil z návštěvy v Evropě.
V Nepálu funguje už dlouhou dobu jedna zvláštní tradice a sice existence žijících bohyní. V následujícím domě žije bohyně Kumari – nejvýznamnější v Nepálu. Jedná se o pečlivě vybranou holčičku z kasty zlatníků, která musí splňovat spoustu kritérií (barva očí, pleti, zabarvení hlasu apod.). Ta pak s celou svojí rodinou stráví své dětství jako bohyně a to až do okamžiku první menstruace či jiné ztráty krve. Poté se z ní stává opět normální smrtelník a z kasty zlatníků se vybere bohyně nová. Bývalá bohyně však bude dostávat rentu zajišťující jí důstojný život.
V celém městě je spousta svatých mužů, kteří ochotně (za příspěvek) každému požehnají štěstí.
Následující chrám je největší v Kathmandu a vstup je do něj povolen pouze jeden den v roce
Všude po městě je vidět spousta nosičů těžkého nákladu
Nepál byl dříve na hlavní trase obchodníků s kořením.
Nyní hlavní příjmy tvoří turisté přijíždějící obdivovat krásné nepálské hory – Himálaje. Nepálci si toho jsou vědomi a tak se snaží z turistů vytáhnout co nejvíce peněz. Např. od dubna tohoto roku je potřeba, aby každý turista, který míří do hor, zaplatil 20 USD za registraci (dříve to bylo zdarma), pak ještě zaplatí vstup do národního parku a kdoví co ještě.
15.-16. 11. 2010
opět relax na hotelu
17. 11. 2010
Konečně se cítíme lépe a vyrážíme zajistit si povolení, abychom mohli vyrazit na trek. Vybrali jsme si třetí nejoblíbenější trek v Himálajích – Langtang. Poté, co vyplníme všechny formuláře, zaplatíme poplatky a chystáme se odejít, se nás vedle sedící kluk česky zeptá na datum. No vida, Čechů je tu opravdu dost. Dáváme se do řeči, prý zítra vyráží na stejný trek, určitě se ještě potkáme.
Odpoledne jdeme navštívit Swayambhunath, což je budhistický chrám na kopci s výhledem na Kathmandu. Uprostřed různě velkých stup se tyčí největší bílá stupa a trochu chaotický dojem dotváří všude pobíhající opice.
