Do Mandu přijíždíme před polednem a po rychlém obědě vyrážíme na prohlídku památek. Mandu je starověké město duchů s rozsáhlými monumenty. Je jasné, že vše stihnout nemůžeme, proto si vybíráme nejbližší cíle. Mešita Jama Masid a za ní Hoshangova hrobka a další památky podél hlavní silnice.
Velmi zajímavý je hlavně komplex paláců s dobře propracovaným vodním systémem ochlazování vzduchu.
V Mandu jsme už jen z autobusu mohli
pozorovat krásné rokliny, nad kterými Mandu ční. Na cestu zpět
se vydáváme s půlhodinovou rezervou, ale jak se ukázalo, tvrdě
jsme se přepočítali. Přesto, že se vracíme stejnou cestou, v
noci (tma je od 18h) se jede v Indii mnohem pomaleji. Silnice je
zacpaná pomalu se šinoucími Indickými kamiony a tak nám cesta
zpět trvá 4,5h. Navazující noční autobus z Indore tak nemůžeme
stihnout 
Nakonec se na nás usmálo štěstí a agenti z cestovky
nám posunují odjezd na autobus odjíždějící o hodinu později,
ačkoliv ráno nám tvrdili, že žádný takový autobus nejede…
Následuje šílená cesta rikšou na místo odjezdu našeho nočního
autobusu. Dle mého názoru minimálně polovina řidičů rikš by
mohla úspěšně soutěžit v nějakých automobilových závodech…
U nočního autobusu se dozvídáme, že naše lístky šlo koupit o polovinu levněji, pokud bychom si je koupili přímo od dopravce, jenže najít ho, když má veškerou reklamu v pro nás nečitelném písmu, je neřešitelný problém. Proto zřejmě i nadále budeme lístky nakupovat u přeprodejců, jen musíme lépe smlouvat. Náš autobus je zároveň z poloviny nákladním automobilem, protože po celé jeho střeše je zhruba metrová vrstva nákladu nějakého zboží. Stejně tak i zavazadlový prostor už obsahuje nějaký náklad, naštěstí naše batohy se do něj vlezou.