Ráno vyrážíme místním minibusem do 11 km vzdáleného Amberu. Nevím, jestli je jízda větším zážitkem pro nás, protože se Michal do minibusu nemůže vestoje vejít, nebo pro místní, kteří nás se zájmem pozorují a ti odvážnější se s námi chodí seznamovat. Jsme docela překvapení, že anglicky tu mluví snad všichni (jen rozumět jim občas moc není.)
Amber jsou palácové pevnosti v horách, které dříve sloužily jako hlavní město státu Jaipur. Opět platíme několikanásobně vyšší vstupné pro cizince v porovnání s Indy. Když odmítneme všechny nabízející se průvodce, můžeme se v celém komplexu pohybovat sami a nerušeně. Důsledkem toho je, že v odlehlých částech jsou ve fasádách vyryté podpisy někdejších přítomných a starověké latriny jsou stále v permanenci a dávají o sobě vědět s předstihem.
Komplex je opravdu rozsáhlý, že se v něm skoro ztrácíme a hory kolem dokola jsou posety dalšími obrannými valy a pevnostmi. Kromě nesčetného množství schodišť občas narazíme i na bezbariérový přístup do vrchních pater (na koni by tam nikdo vzpřímeně neprojel, tak možná pro oslíky s nákladem.) Mahárádžovy místnosti jsou dokonce vybaveny dávnou klimatizací.
Po návratu do Jaipuru ještě procházíme kolem Hawa Mahal, což je pětipatrová budova, kterou nechal postavit mahárádža pro ženy z královské rodiny, aby z ní mohly pozorovat život ve městě zpoza malých okének.
