Na letiště v New Delhi jsme přistáli s očekávaným zpožděním, jinak ale v pořádku, mechanici tak svoji práci nakonec úspěšně zvládli. Prošli jsme se po nově postaveném terminálu T2, na kterém nás překvapily koberce v nekonečně dlouhých chodbách. Na celní prohlídce jsme měli poprvé možnost se seznámit s přístupem místních úředníků. Na příletovém formuláři jsme neměli vyplněnu adresu pobytu v Indii, dopředu nic rezervovaného nemáme, tak je to trochu předčasná otázka. Úředník ale na adrese trval, tak jsme mu vyhověli vyplněním náhodně vybraného hotelu z města Agra, kde budeme alespoň 1 den. Naše zavazadla jsme našli v pořádku, snad jen trochu špinavé. Obal na naše batohy (=taška na kočárek) se tak osvědčil. První pravé indické zmatky zažíváme při opuštění příletové haly. Jako první chceme najít stánek Japan Airlines, kde bychom si chtěli zakoupit railpass na japonské vlaky. Stánek je zřejmě v odletové haly, kam nás už ale nechtějí bez platné letenky pustit. Také na terminál 1 nás už bus, který je jinak zdarma, bez letenky nepřepraví. Jízdenky tedy vzdáváme a pokoušíme se z letiště odjet. Metro bohužel dokončeno není, i když na něj už některé cedule ukazují. Nakonec volíme taxíka za předplacenou cenu, která jinak odpovídá 8hodinovému pronájmu auta s řidičem v Agře. Jízda byla dobrodružná, řidiči v Indii volí dost agresivní styl řízení. Předjíždějí, kdekoliv to jde. Počet jízdních pruhů je čistě orientační údaj a vedle sebe se tak vejde mnohem více vozů, hlavně je třeba dát o sobě vědět neustálým klaksonem. Pro našince se k tomu ze začátku přidává zmatek z jízdy vlevo…
Z taxíku vystupujeme přímo před nádražní halou, ale protože jsme ještě nezkušení, nechali jsme se odchytnout místními naháněči lístků – ujdeme tak navíc minimálně 1km, abychom dorazili do kanceláře nějaké cestovky a tam nic nezískali – potřebujeme koupit lístek okamžitě a ne až na druhý den. Na nádraží se pak lístek snažíme získat nejprve v jedné z front společně s ostatními Indy, prodavačka nás ale posílá do poklady s prodejem pro cizince v prvním patře. Tam si vystojíme frontu, pochopíme, že na rezervaci je třeba vyplnit formulář s našimi údaji, načež se dozvídáme, že je opět pozdě a na vlak, který odjíždí za 15 minut si máme koupit lístky u pokladny, kde jsme byli před tím. Tam si tedy opět vystojíme frontu, opět špatně, tentokrát už ale pouze o 3 okénka vedle, takže lístek je za 10 minut náš. Následuje úprk na nástupiště, nalezení správného vagónu a vlak se po necelé minutě poté rozjíždí….Naše místa jsou obsazená, ale po kratším vysvětlování nám je uvolnili:-). Ve vlaku je spousta prodavačů jídla, pití, šperků, cetek, žebrajících dětí, mrzáků … Kupujeme si první indický „čaj“ – tedy mléko se sáčkem čaje. Chutná to docela dobře, zvlášť proto, že jsme si v tom zmatku ani nestačili koupit nic k pití. Vlakem jedeme 3 hodiny, z okna vidíme spoustu špíny a odpadků, na což si pomalu zvykáme. Ani spolucestující ve vlaku si s odpadky hlavu nelámou, prostě je hodí z okna…